Bludná pouť & Alšík Škrpa

Husitský hejtman Alšík Škrpa

Alšík Škrpa byl málo známým husitským hejtmanem údajně žijícím mezi lety 1378 až 1441 plus mínus deset let. Jeho přítomnost na Litoměřicku je poprvé zmiňována Léta Páně 1419, kdy jej Jan Žižka zval k sobě na sídelní hrad. V historických análech se dokonce zachovala přesná fráze, kdy Žižka píše Alšíkovi: "A stav se u mě, bratře, na Kalich!" Zápis tento je možné snadno dohledat, neboť je uveden vlevo dole. Podle následných kroků Alšíkových, které na první pohled nesmyslně křižují zdejší kraj, lze vyvozovat, že hejtman si vojevůdcovo pozvání špatně vyložil a i se svým zbrojným houfcem v několika příštích letech navštívil rozličná místa, především však krčmy a šenkovny. Jak se dále dozvídáme z historických zápisů, většinou nezůstalo u kalichu jediného a tím tedy dějepravci vysvětlují onu značnou potácivost, kterou hejtman i jeho věrní vykazovali po větší část bouří zvaných husitské. Po usilovném bádání a zkoumání, knihomolení, rozmluvami s potomky pamětníků, jakož i návštěvami krčem výše zmiňovaných si nakonec troufáme říci, že trasa Alšíkova zbrojného houfce byla náležitě zdokumentována a doloženy byly i významné činy hejtmanovy.

A tato trasa se před vámi právě otevírá, můžete kráčet krajem ve stopách Alšíka a jeho druhů. Budeme jen rádi, pokud vám tyto toulky přinesou poučení i pobavení.

Podívejte se na místa, která Alšík Škrpa se svým houfcem prokazatelně... téměř jistě... nejspíš... navštívil


Alšík Škrpa - život

Alšík Škrpa byl prvním, kdo zavedl a v praxi vyzkoušel novou bojovou taktiku - plně naložené vozy, spouštěné z kopce proti šikům nepřátel, a to při obklíčení na kopci poblíž Milešova v r. 1422. Bohužel v místě samém nebylo k dispozici takřka žádné kamení a tak musel využít zátěž dostupnější - hnůj z blízkého statku. Použití revoluční taktiky mu tehdy sice dopomohlo k vítězství, ale nevábný náklad udělal z jeho proslulé husitské jízdy pěšáky na poměrně dlouhou dobu (přinejmenším až do prvního většího lijáku). Jan Žižka, kterého Alšík o svém vynálezu neprodleně informoval, otrocky převzal Alšíkovu taktiku a to včetně názvu, když ji poprvé použil v bitvě u Malešova r. 1424.

Revolučním byl Alšík se svým zbrojným houfcem především v použití zpěvu coby zbraně hromadného ničení. I když se zásluha o zavedení této taktiky připisuje různým husitským vojevůdcům, je pravděpodobné, že sborový zpěv je spíše záležitostí Alšíka a jeho druhů, neboť jistě trávili více času zpíváním po krčmách než cvičením s meči a sudlicemi. Snad jiní přispěli jen výběrem vhodných skladeb, neboť v repertoáru Alšíkova houfce lze očekávat spíše písně typu "žena Tondy Pekaře strávila noc na faře" než ty s obsahem náboženským. Ovšem další Alšíkovo vylepšení této strategie, a to nahrazení zpěvu sborovou recitací, už sám Jan Žižka zavrhl jako naprosto nehumánní... I tak Alšík položil základ armádnímu sboru, který překonal až ve dvacátém století soubor Alexandrovci.

Ne všechny Alšíkovy nápady či vynálezy byly úspěšné. Zřejmě pod dojmem vzpomínek na pražskou defenestraci v r. 1419, při které byli konšelé vyhazovaní z oken napichováni na kopí, se pokusil zavést nové polní jídlo husitských vojsk - vuřt na klacku. Po protestech ortodoxních husitů, kteří při opékání nemohli nevzpomenout kruté smrti Mistra Jana Husa, zavádí však jídlo jiné - utopence, coby připomínku smrti Johánka z Pomuku, takto oblíbence církve katolické.

Úspěšnějším byl jeho nápad na nový typ vzdálené komunikace zvony, tedy vlastně předchůdce telegrafie (a to dokonce bezdrátové). Tento způsob se samozřejmě v oné době užíval běžně a zvukem kostelních zvonů se ohlašovala svatba, úmrtí i požár. Alšík však vybavil svůj velitelský vůz vícero různě laděnými zvonky, kterými bylo možné předávat informace složitější. K původnímu svolávání na večerní pobožnost tak přibyly další signály pro pravidelné činnosti v táboře i pro bojové rozkazy. Poslední dodaný zvon pak svým hluboko laděným tónem oznamoval naražení posledního sudu piva před večerkou. Alšíkův houfec používal tento nadčasový způsob komunikace pouhé dva roky, neboť v osudném roce 1421 si notně podnapilý hejtman objednal zvoněním sud piva, kořalku a pálivý guláš, což si jeho oddíl mylně vyložil jako signál k vypálení blízkého kláštera v Doksanech.

Úlomek jednoho ze zvonků, nalezený na louce nedaleko hradu Košťálova, je dnes uložen v depozitáři nově vznikajícího Muzea Alšíka Škrpy na zámku Vrbičany. Tamtéž se též nalézá Alšíkův vojevůdcovský palcát, přesná kopie palcátu Jana Žižky, až na vyražené "A" na spodním konci.

Historicky první socha Alšíka Škrpy

Socha Alšíka Škrpy v parku zámku Vrbičany

Dne 20.5.2017 byla při akci "Den řemesel na zámku Vrbičany" vytvořena historicky první socha husitského hejtmana Alšíka Škrpy v lehce podživotní velikosti na okraji zámeckého parku. Autorem je dřevosochař Martin Kučera.


Zámek Velké Žernoseky
  © 2016 Alšík & Co. ~ All rights reserved. | Design by W3layouts